Svíb-3.7.1866
…Minulý čtvrtek jsem “zavítal” na místo, kde před 142 lety, během Prusko-Rakouské války, konkrétně 3.července dopoledne, došlo k nejkrvavější bitvě té doby…
V lese, který má rozlohu okolo 1 km čtverečního, tehdy proti sobě bojovalo, tváří v tvář ,téměř 15000 mužů. Po celém lese jsou roztroušeny pískovcové pomníky a litinové kříže, které se tyčí nad šachtovými hroby 6000 vojáků. Les se nachází na kopci mezi obcemi Máslojedy a Čistěves a středem vede naučná stezka s popisy pomníků. Zvláště mě uchvacuje pomník polního myslivce v životní velikosti, jež stojí na jižním okraji Svíbu.
Pro pochopení situace během onoho dopoledne, cituji úryvek z naučné desky v Aleji mrtvých:
“…Poněvadž Svíb se svými lesními stržemi, roklemi a výmoly tvořil skoro neproniknutelné houští s vysokými stromy jehličnatými…nebylo možno pro nepřehledný terén žádnému veliteli držeti pohromadě setninu, oddíl. Každý svazek se uvolnil, každé velení bylo vyloučeno, často se útočilo, naráželo do prázdna, signály polnic přicházely zpět jako echo. Rozkazy byly dávány, aniž jim bylo rozuměno, jiným se rozumělo, avšak nevědělo se, odkud přicházejí, na koho jsou řízeny. Byly učiněny obraty, kterých nikdo nenařídil, naléhavě nutné pohyby zůstaly neprovedeny. Nárazy, protiútoky, ústupy neměly systému a právem úřední zpráva Rakouského generálního štábu praví: Být jednotně vedeny a míti určitý úkol, aby na místě setrvaly, byly by prapory v lese umístěné prvnímu nepřátelskému návalu odolaly, avšak jako císařské vojsko v této válce vůbec málo kdy mělo štěstí určitých dispozic boje, nedostávalo se těchto i zde.“
